Praxe akupunktury a moxování je založena na teorii meridiánů. Podle této teorie čchi (qi; životní energie) a krev obíhají v těle systémem drah zvaných meridiány, které spojují vnitřní orgány s vnějšími orgány nebo tkáněmi. Stimulací určitých bodů na povrchu těla, jimiž procházejí meridiány, pomocí jehel nebo moxování lze regulovat tok čchi a krve a tak léčit nemoci. Tyto stimulační body se nazývají akupunkturní body neboli aku body.

 

Akupunkturní body leží podél více než tuctu hlavních meridiánů. Existuje 12 párů řádných meridiánů, které jsou systematicky rozloženy po obou stranách těla, a dva další mimořádné hlavní meridiány, probíhající podél střední linie břicha a zad. Podél těchto meridiánů je identifikováno více než tři sta akupunkturních bodů, z nichž každý má svůj vlastní terapeutický účinek. Například bod che-ku (Hegu; LI 4), jenž se nachází mezi první a druhou záprstní kůstkou, může snižovat bolest v hlavě a ústech.

 

Bod šen-men (Shenmen; HT 7), nacházející se na mediálním konci příčné vrásky zápěstí, může navodit uklidnění. Na akupunkturních klinikách praktik nejprve na základě zjištěných zdravotních problémů zvolí vhodné akupunkturní body podél různých meridiánů.

 

Do těchto akupunkturních bodů se zavádějí velmi jemné a tenké jehly. Jehly se vyrábějí z nerezavějící oceli a jejich délka se pohybuje v rozmezí od půl palce do tří palců. Výběr jehly je obvykle určen umístěním akupunkturního bodu a požadovaným účinkem. Je-li bod správně lokalizován a je dosaženo požadované hloubky, pacient obvykle pociťuje bolestivost, těžkost, ztrnulost a pnutí. Osoba manipulující s jehlou současně cítí, že jehla ztuhne.

 

Jehly jsou obvykle ponechány in situ 15-30 minut. Během této doby lze s jehlami manipulovat pro dosažení efektu tonizace čchi. Manipulace s jehlami obvykle zahrnují zdvihání, posunutí, kroucení a otáčení podle specifikací léčby daného zdravotního problému. Jehly lze také aktivovat elektrickou stimulací; tento postup se obvykle nazývá elektroakupunktura a manipulace je při něm dosaženo proměnlivými frekvencemi a napětími.

 

Protokoly , frekvence a doba léčby jsou záležitostí odborného úsudku praktika za konzultace s pacientem. Běžná léčebná kúra může zpočátku zahrnovat deset až patnáct ošetření v přibližně týdenních intervalech, které se později rozšíří na měsíční.

 

Profesionální praktik pacienta vždy upozorní na možnost zhoršení na začátku léčebné kúry. Pacienti mohou krátce po ošetření skutečně cítit zhoršení symptomů a teprve poté nastoupí zlepšení. To je vcelku běžným rysem akupunkturního ošetření.

 

Před ošetřením by se pacient měl dotázat na typy použitých jehel. Většina praktiků nyní používá předem zabalené a sterilizované jednorázové jehly, určené pouze pro jedno použití. Jsou-li aplikovány jehly pro opakované použití, pacient by se měl dotázat na sterilizační postupy, které praktik používá.

 

Účinnost akupunkturní léčby silně závisí na správné čínské lékařské diagnóze. Efektivitu výsledku významně ovlivňují také dovednosti a techniky praktika při práci s jehlami. Akupunktura může být značně efektivní u mnoha stavů, západní pacienti ji ale často u svých dlouhodobých chronických problémů využívají jako poslední možnost. Proto se nám tato léčba někdy jeví jako pomalá a v některých případech jen málo přínosná. Jak si akupunkturu jako způsob léčby volí stále více lidí, je postupně uznávána efektivita tohoto přístupu u akutních i chroničtějších stavů.

 

Akupunktura se často provádí v kombinaci s moxováním. Moxování je proces, při kterém jsou přibližně jeden palec nad pacientovou pokožkou nad specifickými akupunkturními body drženy zapálené tyčinky z moxy, vyrobené ze sušených listů pelyňku (Artemisia vulgaris). Moxa se dodává ve volné formě, kterou lze využít ke zhotovení moxovacích kuželíků. Může být také sbalena a svinuta do dlouhé tyčinky podobné velkému doutníku o přibližné délce 15-20 cm a průměru cca 1-2 cm.

 

Účelem procesu je ohřev čchi a krve v drahách. Moxování se nejběžněji používá v případech, kdy je požadováno vypuzení chladu a vlhkosti nebo tonizace čchi a krve. Jedno ošetření moxou obvykle trvá 10-15 minut. Technika moxování horkou jehlou (moxa na jehle) kombinuje jehly a moxování tak, že k zavedené jehle se připevní špalíček moxy (o délce přibližně 2 cm). Tato metoda zesiluje účinek jehel a často se používá k léčbě chronického revmatismu a revmatoidní artritidy.